V úterý 30. dubna 2025 jsme se ve Společenském domě v Rožnově pod Radhoštěm sešli na interním workshopu věnovaném paliativní péči. Akce, která měla být především odborným setkáním, se proměnila v hluboce lidský zážitek. Přítomno bylo bezmála 80 zaměstnanců z celé naší organizace – lidí, kterým na kvalitní péči o klienty záleží nejen profesně, ale i osobně.

Jedním z nejsilnějších momentů dopoledne bylo dojemné vystoupení paliativního týmu z Domova seniorů Valašské Meziříčí. Čtyři ženy sdílely příběh pana Stanislava – klienta, který žil v domově od jeho otevření a rozhodl se zde i důstojně zemřít. Jejich vyprávění, plné pokory a emocí, rozplakalo celé publikum. Bylo jasné, že nejde jen o odborné znalosti, ale o opravdové vztahy a odvahu být s lidmi i v těch nejtěžších chvílích.

PhDr. Anna Krátká, Ph.D., z Domova pro seniory Burešov přiblížila, jak v jejich zařízení vznikla kultura rozloučení – drobné, ale hluboce významné rituály, které pomáhají rodinám i zaměstnancům zvládnout chvíli odchodu blízkého. Její slova připomněla, že smrt není jen konec, ale také příležitost k důstojnému a citlivému rozloučení.

Kaplanka Mgr. Michaela Kadlčíková svou prezentací potvrdila, že duchovní péče má v paliativě své pevné místo. O své práci mluvila pomalu, tiše a s velkou pokorou – a přitom zcela přesvědčivě. Připomněla, že někdy stačí být jen přítomný, mlčet, nabídnout podporu. Její vystoupení patřilo k těm, která zůstávají v paměti.

MUDr. Tomáš Petružela, praktický lékař z DS Jasenka, otevřel na závěr důležitou diskuzi o DNR (Do Not Resuscitate) – rozhodnutí, které bývá složité, ale zásadní pro zachování důstojnosti člověka v závěru života. Jeho vystoupení bylo odborné, ale zároveň neslo silný lidský rozměr.

Během workshopu jsme ocenili koordinátorky paliativní péče v našich domovech. Jejich každodenní práce je často tichá, ale nesmírně důležitá. Poděkování patří také paní Bc. Veronice Liškové, MBA, MSc. za iniciativu a přípravu workshopu a především paní Mgr. Magdaleně Stejskalové, která je dlouhodobou propagátorkou paliativní péče v rámci celé organizace. Právě ona nám připomíná, že paliativa není o smrti – ale o životě, který má smysl až do poslední chvíle.

Tento den nebyl jen sumářem kazuistik a přednášek. Byl především o tom, proč svou práci děláme. O pokoře, odvaze, důvěře. O lidskosti, která se nedá naučit z učebnic – ale dá se žít. Každý den.