Chtěli bychom se s vámi podělit o zkušenost v Sociálních službách s komunikací u klientky s Alzheimerovou demencí pomocí validační techniky.
Ze začátku personál klientky používal techniku „vlídného pečovatele“. Pracovníci se snažili paní vše ukázat, vysvětlit, poskytnout jí pomoc při činnostech, které sama nezvládne. Přesto, že personál s klientkou komunikoval vždy slušně a uctivě, paní byla nespokojená, mnohdy byly její reakce až slovně agresivní. Pro pracovníky v přímé péči to bylo velmi náročné, když nevěděli, proč na ně klient reaguje tak podrážděně. Konkrétní situace konzultovaly pracovnice v sociálních službách s vedoucí přímé péče každý den. Rozebíraly jednotlivé situace, reakce na ně, co klientka řekla, jak reagoval pracovník a naopak. Některých konzultací se účastnila i sociální pracovnice. Tyto interní porady měly pro pracovníky velký význam, plnily do jisté míry i úlohu supervize.
Všichni společně přemýšleli a hledali cesty, jak komunikaci změnit, aby byla efektivní a nedocházelo k nepříjemným střetům a negativním reakcím. Celému týmu velmi pomohla instruktážní videa Márie Wirth (Odkaz na tato videa pracovníkům poskytli externí poradci.). Videa obsahují ukázky validačního přístupu podle Naomi Feil. Validace přistupuje empaticky k lidem se syndromem demence a pomáhá pečujícím v kontaktu a komunikaci s lidmi s touto nemocí. Základním principem validační terapie je empatie, respekt a uznání. Myšlenkám, názorům a pocitům člověka s demencí musíme naslouchat a respektovat je, bez ohledu na to, zda s nimi souhlasíme či ne.
Validační přístup podle Naomi Feil, přiměl personál zamyslet se nad životním příběhem naší klientky a dle validace změnit i jeho komunikaci směrem k ní. Pracovníci se postupně naučili komunikaci s klientkou vést jiným způsobem. Byla totiž dominantní povahy, byla zvyklá si svůj život řídit sama, spoléhat sama na sebe. Komunikací tedy bylo potřeba podpořit její autonomii. Místo sdělení: „Vyvětrám vám pokoj.“ Pracovník použil otázku „Můžu Vám otevřít okno?“ Teprve se souhlasem klientky pracovník okno otevřel. To dodávalo klientce pocit vlastní důležitosti.
V rámci validace se personálu také velmi osvědčilo tzv. být na stejné úrovni jako klient, a to jak emočně, tak fyzicky. Klientka používala invalidní vozík. I to byl důležitý aspekt komunikace. Pokud paní seděla na vozíku a pracovník stál nad ní, byla při komunikaci často podrážděná. Jakmile si však pracovník sednul vedle klientky na židli (nikdy ne před ní), rozhovor byl mnohem více uvolněný.