Poslední věci člověka

Když se o odcházení mluví otevřeně.

Ještě jednou vystoupit na Lysou horu. To bylo poslední velké přání paní Věrky. Na besedě o paliativní péči ve Vsetíně zazněl její příběh – a také to, že se díky pomoci lidí kolem ní podařilo toto přání splnit.

Právě podobné příběhy připomínají, že i závěr života může být naplněný blízkostí, důstojností a někdy i splněnými přáními.

Ve společenském sále Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně se proto v úterý 10. března sešly desítky lidí na besedě „Poslední věci člověka – co potřebujeme vědět o odcházení“, která byla součástí projektu Paliativa Vsetín.

Hlavním hostem večera byla Andrea Radomská, zdravotní sestra, sociální pracovnice a poradkyně pro pozůstalé z Ostravy, která už téměř třicet let doprovází lidi na konci života.

„Smrt patří k životu. Dříve lidé umírali přirozeně doma mezi svými blízkými a nebáli jsme se o odcházení mluvit. Dnes se tomuto tématu často vyhýbáme, a přitom otevřený rozhovor může přinést velkou úlevu,“ zaznělo během setkání.

Beseda nabídla nejen lidské příběhy, ale také praktické informace o možnostech paliativní péče – například o mobilních hospicích, domácí péči nebo podpoře pro rodiny v období nemoci i po ztrátě blízkého.

Proč je pro nás paliativní péče důležitá

Do projektu Paliativa Vsetín jsme se zapojili také my v Sociálních službách Vsetín. Důvod je jednoduchý: většina lidí, kteří přicházejí do domova pro seniory, je ve věku nebo zdravotní situaci, kdy je důležité přemýšlet nejen o léčbě, ale také o kvalitě života, úlevě od bolesti a důstojném doprovázení.

Proto u nás není paliativní péče až „poslední službou“.
Naopak – paliativní přístup je přirozenou součástí péče o každého klienta od chvíle, kdy k nám přichází.

Známý člověk, jeho životní příběh, jeho hodnoty a přání – to vše je pro nás důležité při plánování péče. Naším cílem je, aby se klienti cítili bezpečně, aby netrpěli bolestí a aby měli kolem sebe své blízké i ve chvílích, kdy se jejich zdravotní stav zhoršuje.

Koordinátorky paliativní péče v každém domově

Abychom dokázali tuto péči dobře rozvíjet, máme v každém domově pro seniory koordinátorku paliativní péče, která pomáhá týmům pracovníků i rodinám klientů orientovat se v náročných situacích.

Od loňského roku tuto oblast navíc zastřešuje centrální koordinátorka paliativní péče Lenka Kalužová, která podporuje jednotlivé týmy, propojuje spolupráci s odborníky a pomáhá rozvíjet paliativní přístup napříč našimi službami.

Díky tomu můžeme klientům i jejich rodinám nabídnout nejen odbornou zdravotní a sociální péči, ale také podporu v těžkých životních chvílích.

Mluvit o konci života má smysl

Jedním z hlavních poselství besedy bylo, že o závěru života má smysl mluvit včas.

Otevřený rozhovor může lidem pomoci ujasnit si, co je pro ně v životě důležité, čeho se obávají a jak by si přáli prožít poslední období svého života.

Právě proto projekt Paliativa Vsetín organizuje nejen besedy pro veřejnost, ale také vzdělávání pro zdravotníky a postupně přináší přednášky i do mateřských, základních a středních škol.

Cílem je jednoduchá věc:
aby lidé věděli, že v těžkých chvílích existuje pomoc – a že na konci života nemusí zůstat sami.

Kde najít více informací

Pokud vás téma paliativní péče zajímá nebo hledáte podporu pro sebe či své blízké, můžete se podívat na tyto stránky:

• https://paliativavsetin.cz

• https://www.umirani.cz

• https://www.cestadomu.cz

• https://www.mojesmrt.cz

Na těchto portálech najdete praktické informace o doprovázení blízkých, o možnostech paliativní péče i o tom, jak otevřít rozhovor o přáních pro závěr života.

Hostýn jako poslední velké přání

🌻 Když se člověk může vrátit na místo, které miloval celý život

Některá přání nejsou velká.
A přesto mají sílu obejmout celý život.

Paní Závadová (*1934) je u nás v domově pro seniory v Rožnově od ledna 2023. Drobná žena s klidným hlasem a hlubokou vírou. Když se zmíní o Svatém Hostýně, její oči se rozzáří.

„Já jsem tam chodila od mala,“ říká vždycky tiše.    
A v té větě je celé její dětství, mládí, rodina i víra.

Když už nejde o vyléčení, ale o kvalitu času

Zdravotní stav paní Závadové se postupně zhoršil. Dnes je imobilní a závislá na pomoci druhých. Je zařazena do paliativní péče.

Co to znamená v praxi?

Neznamená to vzdání se.
Neznamená to konec péče.

Znamená to, že už se nesoustředíme na léčbu nemoci, ale na to, aby paní Závadovou nic nebolelo. Aby měla klid. Aby mohla být se svými blízkými. Aby každý den – i ten poslední – měl smysl.

A někdy má smysl právě návrat.

„Mami, pojedeme.“

Se synem jsme si sedli a mluvili o přáních. O tom, co by jeho mamince udělalo radost.

Odpověď byla jasná: Hostýn.

Naposledy tam byla asi před dvěma lety. Od té doby jí to zdravotní stav nedovolil. Ale vzpomínky zůstaly silné. A touha také.

A tak jsme začali hledat cestu, jak to udělat možné.

S pomocí organizace Naděje na kolech, která zajišťuje převoz imobilních klientů, jsme naplánovali výlet. Nebyl to „jen výjezd“. Byl to návrat na místo, které člověk nosí celý život v srdci.

Ticho, které má váhu

Na Svatém Hostýně jsme navštívili baziliku. Náš kaplan, pan Michut, předem domluvil s místním farářem udělení svátosti pomazání nemocných.

Tichý okamžik.
Držení za ruku.
Slzy, které není třeba skrývat.

Poté jsme společně strávili čas na mši.

Paní Závadová byla klidná. Usmívala se. Syn ji držel za ruku.

Možná by někdo řekl: „Je to jen výlet.“

Ale nebyl to jen výlet.

Bylo to poděkování za život.
Bylo to rozloučení s místem, které ji formovalo.
Byl to návrat domů.

Paliativní péče je o příběhu člověka

Paliativní péče není jen o lécích a tlumení bolesti.

Je o tom, že člověka vidíme celého.
Jeho víru.
Jeho vzpomínky.
Jeho hodnoty.
Jeho rodinu.

Někdy to znamená upravit polohu na lůžku.
Někdy jen sedět a mlčet.
A někdy vyjet na Hostýn.

Každý takový den nám připomíná, že péče není jen práce. Je to vztah. Je to přítomnost. Je to odvaha být blízko i tehdy, kdy život křehne.

A právě v těch chvílích člověk ví, že to, co dělá, má smysl.

🌻
(Rodina paní Závadové souhlasila se zveřejněním příběhu i fotografií.)

Rautové snídaně jako součást života našich domovů

Rautové snídaně jako součást života našich domovů

Rautové snídaně nejsou v našich službách novinkou posledních týdnů. Naopak – od loňského roku se postupně staly pevnou součástí života v pobytových službách Sociálních služeb Vsetín. Dnes už je vnímáme jako přirozený prvek kultury péče, který propojuje výživu, volbu a společný zážitek.

Z původní myšlenky vyzkoušet jiný způsob podávání snídaně se postupně vyvinul model, který se osvědčil napříč zařízeními. Rautové snídaně se konají vždy první středu v měsíci a zapojují se do nich už téměř všechna naše zařízení pro seniory.

Zapojily se všechny domovy pro seniory

Rautové snídaně dnes pravidelně probíhají v Domovech pro seniory ve Valašském Meziříčí, na Jasence ve Vsetíně, v Rožnově pod Radhoštěm a také v Karolince. V Liptále, který je novým domovem, se tento způsob stravování postupně ladí spolu se zaměstnanci – plné zapojení zde plánujeme od června, až se stabilizují provozní procesy a tým.

Zkušenosti ze všech domovů jsou podobné: klienti oceňují možnost výběru, pestrost nabídky i příjemnou atmosféru společné snídaně. Každý si může vzít to, na co má chuť, a v takovém množství, které mu vyhovuje.

Nejen pro seniory – zapojily se i další služby

Postupně se do rautových snídaní zapojily také další pobytové služby. Domov se zvláštním režimem Pržno i domovy pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) potvrdily, že tento model funguje i u klientů s jinými potřebami.

I zde se ukazuje, že možnost volby, vizuální podněty a klidné tempo snídaně podporují chuť k jídlu a pozitivně ovlivňují celkovou atmosféru rána.

Co se potvrdilo v praxi

Napříč službami zaznívá podobná zpětná vazba:

• klienti často snědí více než při běžném servírování,

• ráno je klidnější a méně „institucionální“,

• u stolů vzniká přirozený sociální kontakt,

• personál má okamžitou zpětnou vazbu na to, co klientům chutná.

Ano, rautová snídaně znamená vyšší nároky na přípravu a spolupráci kuchyně a pečujících týmů. Zkušenost posledního roku ale jasně ukazuje, že přínosy tuto náročnost vyvažují. Právě díky nasazení zaměstnanců se z rautových snídaní stal funkční a oblíbený prvek každodenního života v domovech.

Malá změna, která dává smysl

Rautové snídaně nejsou o „luxusu“. Jsou o respektu k individuálním potřebám, o podpoře chuti k jídlu a o důstojném začátku dne. To, že se z nich během jednoho roku stala pravidelná a očekávaná událost, bereme jako potvrzení, že jdeme správným směrem.

Děkujeme všem zaměstnancům napříč službami, kteří se na jejich přípravě podílejí – bez jejich práce by se z myšlenky nikdy nestala každodenní realita.

Dobrovolnictví, které dává smysl: studenti programu DofE mezi seniory

Dobrovolnictví, které dává smysl: studenti programu DofE mezi seniory

Jedno zimní dopoledne se v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm potkaly generace. Díky spolupráci s Dobrovolnickým centrem ADRA k nám dorazilo 11 studentů a dvě vyučující Střední školy informatiky, elektrotechniky a řemesel z Rožnova, aby společně se seniorkami vyrazili na procházku městem.

Cesta vedla místy po zledovatělých chodnících, ale o to víc bylo vidět, jak přirozeně si mladí lidé se seniorkami pomáhají. Podaná ruka, klidné tempo, společný smích i rozhovory – drobnosti, které dělají velký rozdíl.

Cílem procházky byla návštěva místní čokoládovny DON COCO, kde na všechny čekalo milé přivítání a horká čokoláda, kakao, káva či punč. Občerstvení bylo darováno seniorkám i studentům, za což patří velké a srdečné poděkování. Stejně tak děkujeme paní učitelce Vašákové, která tuto krásnou zastávku domluvila.

Studenti se do procházky zapojili v rámci programu DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award). Jde o mezinárodní program pro mladé lidi, který podporuje jejich osobní rozvoj, samostatnost a odpovědnost. Účastníci si postupně plní cíle ve čtyřech oblastech – pohyb, dovednosti, dobrovolnictví a týmová spolupráce.

Právě dobrovolnictví je jednou z klíčových součástí programu. Mladí lidé se díky němu učí vnímat potřeby druhých, komunikovat napříč generacemi a získávají zkušenosti, které se nedají naučit z učebnic. Setkávání se seniory jim přináší nejen nový pohled na stáří a životní příběhy, ale také větší empatii, trpělivost a sebedůvěru.

Zkušenosti z programu DofE si studenti často odnášejí i do dalšího života – hodí se jim při studiu, v budoucím zaměstnání i v běžných mezilidských vztazích. O to větší radost máme, že součástí jejich cesty může být právě smysluplný čas strávený se seniory.

Domů jsme se vraceli s pocitem vděčnosti a radosti. Taková setkání připomínají, že laskavost, čas a obyčejná lidská blízkost mají obrovskou hodnotu – a to v každém věku.

Jak se mohou do programu DofE zapojit školy a studenti?

Program DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award) je určený pro mladé lidi ve věku přibližně od 13 do 24 let. Zapojit se mohou jednotliví studenti, ale velmi často do programu vstupují celé základní a střední školy, které pak své žáky v průběhu programu podporují.

Školy:

• mohou se stát tzv. DofE centrem

• mají jednoho nebo více pedagogů, kteří studenty provází a pomáhají jim plánovat aktivity

• propojují žáky s místními organizacemi, kde mohou dobrovolničit (např. domovy pro seniory, neziskové organizace, dobrovolnická centra)

Jednotliví studenti:

• si sami volí, v čem se chtějí rozvíjet – podle svých zájmů a možností

• dobrovolnictví je jednou z povinných částí programu a může mít mnoho podob

• mohou pomáhat pravidelně a dlouhodobě, ale i v menších konkrétních aktivitách, jako byla například společná procházka se seniory

Program má několik úrovní (bronzovou, stříbrnou a zlatou), které se liší délkou trvání a náročností, vždy ale klade důraz na to, aby si mladí lidé nastavili reálné cíle a postupně na nich pracovali.

Pro nás v sociálních službách má DofE velký smysl – přináší k seniorům mladé lidi, kteří chtějí pomáhat, a zároveň dává studentům zkušenost, která je učí respektu, empatii a zodpovědnosti. Je to propojení, ze kterého těží obě strany.

Chcete se zapojit i vy?

Do programu DofE se mohou zapojit školy i jednotliví studenti ve věku přibližně od 13 do 24 let. Pokud je škola do programu zapojená, studenti ho mohou plnit přímo v rámci školy. Pokud ne, mohou se mladí lidé zapojit i samostatně nebo prostřednictvím jiného DofE centra v okolí.

Veškeré přehledné informace o programu, možnostech zapojení i kontaktech najdou zájemci na oficiálních stránkách
👉 www.dofe.cz

Studenti zde najdou sekci „Začni s DofE“, kde se dozví, jak začít a kde se mohou zapojit:
👉 www.dofe.cz/zacni-s-dofe

Školy zde naopak najdou informace o tom, jak se stát DofE centrem a nabídnout program svým žákům.

Pokud by některá škola nebo studenti hledali smysluplné dobrovolnické aktivity, spolupráce se sociálními službami může být jednou z krásných cest – přínosnou pro mladé lidi i pro seniory.

Transformace péče v DZR Pržno: partnerství s klienty inspiruje i kolegy na Ukrajině

Domov se zvláštním režimem Pržno v posledních letech prochází výraznou proměnou, která přináší modernější a lidštější péči. Tradiční ústavní přístup jsme nahradili partnerským jednáním s klienty, využíváme metodu CARe zaměřenou na zotavení a posilujeme skupinovou práci a komunitní život v zařízení. Tyto změny dávají našim klientům – lidem s chronickým duševním onemocněním v důsledku závislosti na alkoholu – novou šanci na plnohodnotnější život. Úspěchy této transformace nezůstaly bez povšimnutí ani v zahraničí a staly se inspirací pro kolegy až na Ukrajině.

Nový přístup: partnerství a zotavení místo pasivity

V DZR Pržno klademe důraz na to, aby se klient cítil jako rovnocenný partner. Znamená to, že s ním plánujeme péči společně – nasloucháme jeho přáním, potřebám a cílům. Personál již nevystupuje jako autorita, která vše rozhoduje, ale jako průvodce a podpora. Klient má možnost spolurozhodovat o svém programu a zapojuje se aktivně do řešení svých problémů. Tento partnerský přístup posiluje sebevědomí lidí v péči a motivuje je převzít odpovědnost za svůj život.

Důležitou roli hraje metoda CARe, což je komplexní přístup psychosociální rehabilitace zaměřený na zotavení. Pomáhá klientům uvědomit si jejich vlastní přání a cíle a najít cestu, jak jich dosáhnout. Společně s klientem si například vytváříme plán, kde si stanoví, v čem by se chtěl zlepšit – ať už jde o znovu navázání vztahů s rodinou, nalezení smysluplné činnosti, nebo třeba nácvik praktických dovedností pro samostatnější život. Pracovníci klientům nediktují, co mají dělat, ale podporují je na jejich cestě, dodávají jim důvěru, že to zvládnou. Klient tak není pasivním příjemcem péče, ale aktivním spolutvůrcem svého vlastního zotavení.

Skupinová práce a komunitní život v Domově

Dalším pilířem naší transformace je skupinová práce. S klienty se pravidelně setkáváme na vztahových komunitách a A-skupinách. Klienti jsou zde vedeni k hledání řešení a k projevení vlastního názoru, prevenci a řešení konfliktů v souvislosti s pitím alkoholu. Skupinová práce je jedním z nástrojů, jak klienty podporovat v rozhodování a jak je podpořit v procesu zvyšování kompetencí v oblastech sociálního začleňování, zvyšování jejich soběstačnosti a samostatnosti díky dodržování abstinence.

Při vzájemném setkávání se mohou povzbuzovat a sdílet své zkušenosti. V bezpečné atmosféře skupiny zjišťují, že na své potíže nejsou sami, učí se od sebe navzájem a společně hledají řešení různých životních situací. Například při skupinových setkáních si klienti povídají o tom, co je trápí nebo naopak těší, plánují společné volnočasové aktivity nebo se účastní terapeutických dílen. Tato vzájemná podpora posiluje pocit sounáležitosti a dodává všem odvahu pokračovat v pozitivních změnách.

Usilujeme také o to, aby naše zařízení fungovalo co nejvíce jako terapeutická komunita. To znamená, že se snažíme vytvářet prostředí rodinného typu, kde se všichni – klienti i pracovníci – podílejí na chodu a pravidlech společného života. Klienti mají možnost zapojit se do rozhodování o denním režimu nebo činnostech v domově a přebírají odpovědnost v drobných úkolech podle svých schopností (například péče o domácnost, vaření v kuchyňce, údržba zahrady apod.). Takový komunitní přístup posiluje u klientů pocit důležitosti, samostatnosti a vzájemné důvěry. Domov už není jen místem, kde se poskytují služby, ale stává se skutečnou komunitou, kde každý člen má svou roli a hodnotu.

Sdílení inspirace s ukrajinskými kolegy

O naše zkušenosti s proměnou péče projevil zájem i zahraniční partner. Z podnětu Mgr. Pavla Říčana z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví jsme uspořádali online setkání s pracovníky zařízení z Chmelnycké oblasti na Ukrajině. Během tohoto virtuálního setkání jsme mohli sdílet naše postupy a poznatky – od zavádění partnerského přístupu až po každodenní fungování terapeutické komunity. Ukrajinští kolegové bedlivě naslouchali a ptali se na detaily, protože podobná transformace péče je zajímá i v jejich podmínkách.

Zástupci ukrajinského zařízení byli našimi výsledky nadšeni. Velmi je inspirovalo, jakých pozitivních změn lze dosáhnout, když se klient staví do centra dění jako partner a když se vytvoří podporující komunita. Ocenili zejména praktické příklady skupinové práce a to, jak metoda CARe v našem domově funguje v praxi. Setkání tak nebylo jednostranné – i my jsme cítili uznání a povzbuzení, že naše úsilí má smysl a může pomoci i jinde.

Na závěr setkání jsme vyjádřili plnou podporu ukrajinským kolegům v jejich práci. Obdivujeme jejich odhodlání zlepšovat péči o duševní zdraví navzdory obtížným podmínkám, kterým v současnosti čelí. Věříme, že díky vzájemnému sdílení zkušeností a spolupráci dokážeme společně pomoci lidem s duševním onemocněním – u nás, na Ukrajině i kdekoli jinde. Držíme palce našim ukrajinským partnerům a jsme připraveni je dál podporovat na jejich cestě k moderní a humánní péči.

Když se potkáme jako sousedé

Když se potkáme jako sousedé – proč je normální mít otázky i obavy a proč stojí za to je společně otevírat

Soužití v jednom domě nebo ulici bývá krásné i náročné zároveň. Všichni to známe – nový soused, nová rodina, nový podnájemník. Najednou se v našem okolí objeví někdo „jiný“ a my nevíme, co očekávat. Tak saháme po tom nejpřirozenějším, co máme: po otázkách. A někdy bohužel i po obavách.

Nedávno jsme zažili přesně takovou situaci. Do jednoho z bytových domů na Vsetínsku se stěhovali naši klienti z Chráněného bydlení. Abychom předešli nedorozuměním a přispěli k dobrému startu společného soužití, uspořádali jsme setkání se sousedy. Pro nás to byla příležitost mluvit otevřeně, bez předsudků, ale i bez ostychu.

A bylo to velmi lidské.

Sousedé se ptali na to, co je přirozené                                                      

– kdo naši klienti jsou,
– jak funguje služba,
– jak často budou v domě naši pracovníci,
– jak řešíme náročné situace,
– co mohou očekávat v běžném provozu.

Některé dotazy byly věcné, jiné opatrné, někdy zazněla i pochybnost nebo obava. To je v pořádku. Ne každý má zkušenost s lidmi s mentálním znevýhodněním a v neznámých věcech jsme všichni trochu opatrní.

Během setkání ale přišlo i mnoho „aha momentů“

Sousedé sdíleli své vlastní zkušenosti z rodiny, otevřeně mluvili o předsudcích, které si uvědomují, i o tom, že žít vedle někoho „jiného“ může být nová situace.
A zároveň se objevily momenty pochopení, vstřícnosti a dokonce i podpory – třeba od jednoho ze sousedů, který řekl větu, kterou si budeme pamatovat dlouho:

„Chráněné bydlení je v našem domě ta nejmenší starost.“

Naším úkolem je být profesionálními sousedy

Naši pracovníci jsou v bytech pravidelně, mají zkušenost se zvládáním náročných situací a jsou kdykoli dostupní, pokud by se u sousedů objevila otázka nebo nejistota. To je vlastně velká výhoda: kde jinde máte vedle sebe profesionály, na které se můžete kdykoli obrátit?

A hlavně – naši klienti jsou lidé jako kdokoli jiný. Mají své radosti, rutiny, slabé dny, oblíbenou hudbu, potřebu samostatnosti i touhu být mezi lidmi.

Nikdy nevíme, koho máme za souseda

Ať už jde o rodinu s malými dětmi, o seniora, který rád poslouchá rádio nahlas, nebo o někoho, kdo potřebuje podporu v každodenním životě – společné bydlení je vždycky o toleranci, komunikaci a respektu.

Toto setkání nám znovu připomnělo, proč transformace sociálních služeb dává smysl. Lidé s postižením mají stejná práva jako kdokoli z nás. A možnost žít v běžném bytě mezi lidmi není odměna ani výjimka – je to základní lidské právo.

A když se díváme na to, jak společně vznikají nová sousedství, vidíme, že většinu strachů dokáže rozpustit jediné: když se potkáme a mluvíme spolu.

Kaplanská služba v našich Domovech

Kaplan – člověk pro člověka

„Kaplan by měl být lidský, projevovat zájem o klienty, jejich blízké a personál,“ zaznělo na setkání kaplanů 10. listopadu v Domově pro seniory Jasenka. A právě tato věta nejlépe vystihuje, jak duchovní služba v našich domovech funguje.

Kaplan není „církevní úředník“. Je to průvodce, který nabízí službu přítomnosti – naslouchá, je nablízku, pomáhá člověku hledat smysl, smíření nebo klid. Jeho role stojí na důvěře a lidskosti, ne na víře samotné. „Nejde o žádné násilné obracení, ale o duchovní povzbuzení, o rozhovor, který dává naději,“ shodli se účastníci setkání.

Kaplan v týmu

Kaplani jsou součástí multidisciplinárních týmů – spolupracují s aktivizačními pracovníky, koordinátory paliativní péče i s vedoucími domovů. Pomáhají formulovat přání klientů v závěru života, mohou být přítomni rodinným konferencím a přispívají k plánům péče o klienta v závěru života.

V Domově seniorů ve Valašském Meziříčí působí jako kaplan trvalý jáhen Petr. Zajišťuje duchovní péči o klienty, včetně vedení bohoslužeb slova a individuálních návštěv u osob, které se z důvodu zdravotního stavu nemohou účastnit společných setkání. Podle potřeby také doprovází klienty při životních událostech, jako jsou pohřební či svatební obřady, nebo zajišťuje kontakt s knězem v případě zájmu o svátost smíření či pomazání nemocných. Veškeré duchovní služby jsou poskytovány na základě přání klienta, s ohledem na jeho vyznání a přesvědčení. Naši kaplani působí zpravidla na zkrácený úvazek, jehož rozsah se odvíjí od velikosti zařízení, přičemž jejich role se postupně stává přirozenou součástí komplexní péče o klienty.

Pomoc i pro zaměstnance

S kaplanem si mohou promluvit i zaměstnanci. Mnozí z nich se setkávají s odchodem klientů a často nemají prostor ztrátu zpracovat. Právě tady může duchovní doprovázení pomoci, nejen rozhovorem, ale i malým rituálem, vzpomínkou, sdílením.
Z těchto potřeb vznikl i nový návrh „Hodinka s kaplanem“. Nově by jednou měsíčně měl být kaplan v domově k dispozici zaměstnancům, kteří chtějí přijít, povídat si, nebo jen chvíli být. Dobrovolně, bez tlaku, v bezpečí a důvěře.

Paliativní kávička a další inspirace

Z Tovačova, kde působí kaplan na plný úvazek, přichází inspirace na „Paliativní kávičky“ – krátká pravidelná setkání personálu s kaplanem nad kávou. Sdílí se zážitky, vzpomíná se na klienty, kteří odešli, mluví se o věcech, o nichž se běžně těžko mluví. Mnozí zaměstnanci potvrzují, že právě tato neformální setkání pomáhají udržet duševní rovnováhu a posilují soudržnost týmu.

Čtyři klíče života

Kaplani při své práci vycházejí z čtyř „klíčů“, které pomáhají člověku v bilanci života:

• Láska – miloval jsem a byl jsem milován?
• Vděčnost – za co mohu být vděčný?
• Odpuštění – odpustil jsem druhým i sobě?
• Propuštění – mohu odejít v pokoji?

Tyto otázky nejsou jen pro věřící. Každý z nás se k nim někdy v životě vrací a právě kaplan může být tím, kdo u toho tiše a s respektem stojí.

Vzdělávání a profesionalita

Aby se člověk mohl stát kaplanem, musí mít teologické vzdělání (alespoň bakalářský titul) a absolvovat roční výcvik nemocničního kaplana. Naši kaplani se dále vzdělávají, účastní se kurzů krizové intervence a poradenství pro pozůstalé. Jsou také zapojeni do supervizí a celoživotního vzdělávání pod vedením olomoucké arcidiecéze.

Koordinátorka nemocničních kaplanů paní PhDr. ThLic. Marta Hošťálková, Th.D., Ph.D. připomněla, že kaplan má být především „člověk pro člověka“ citlivý, empatický, lidský. „My bychom měli být kaplany naděje,“ dodala.

💬 Pokud byste si chtěli s kaplanem popovídat, zeptat se na něco nebo jen sdílet, co vás trápí – neváhejte se obrátit na kaplana vašeho domova. Je tu i pro vás.

Výstava Malé světy, velké příběhy

Malé světy, velké příběhy na Vsetíně

V pondělí 8. září 2025 se foyer Kina Vatra stalo místem setkání, kde se propojilo umění, osobní příběhy a silné emoce. Vernisáž výstavy Malé světy, velké příběhy ukázala, že tvorba lidí může být nejen krásná na pohled, ale především hluboce lidská a pravdivá.

Výstava vznikla jako součást 16. ročníku Dnů duševního zdraví, které tradičně pořádá Charita Vsetín prostřednictvím své služby Camino – psychosociální rehabilitace. Sociální služby Vsetín se k nim letos připojily poprvé. Letošní ročník je věnován tématu Závislosti – a právě umění se stalo způsobem, jak o tomto citlivém tématu mluvit i jinak než jen slovy.

Dojemný proslov Karly Palátové

Výstavu uvedla akademická malířka Karla Palátová, která už 16 let spolupracuje s klienty Domova se zvláštním režimem v Pržně. Sama o této práci mluví jako o svém „domově“. Ve svém proslovu se dotkla tématu duše i Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Zdůraznila, že na stejnojmenném díle, které je na výstavě k vidění, se podíleli opravdu všichni – klienti i zaměstnanci domova, od uklízečky až po vedoucí. Dílo tak symbolizuje společné úsilí, naději i hledání cesty.

Umění i příběhy

Návštěvníci výstavy se mohou těšit nejen na obrazy klientů z Pržna, ale také na tvorbu paní Jiřiny Mrázikové za Camino a paní Lucie z organizace Agarta. Významnou součástí jsou i životní příběhy klientů na doprovodných panelech k výstavě.

Radost dětí ze soutěže

Součástí vernisáže bylo také vyhodnocení dětské výtvarné soutěže Pijanova planeta, inspirované Malým princem. Do soutěže se zapojily děti ze vsetínských základních škol a jejich fantazie přinesla originální pohledy na téma. Ocenění si přišly převzít všechny děti – tentokrát samé dívky a jeden chlapec – a jejich upřímná radost a potlesk publika dotvořily příjemnou atmosféru celého setkání.

Pozvání pro veřejnost

Výstava Malé světy, velké příběhy nabízí prostor k zastavení, zamyšlení i inspiraci. Připomíná, že i v těžkých chvílích mohou lidé tvořit a sdílet – a že právě v těchto malých světech se rodí velké příběhy.

Navštívit ji můžete do 28. září 2025 ve foyer Kina Vatra Vsetín. Vstup je zdarma.

Poděkování patří Radovanu Kocůrkovi, který zachytil atmosféru vernisáže svým fotoaparátem.

Paliativní péče v praxi: o zkušenostech i naději

Jak se domovy, nemocnice a záchranná služba mohou propojit, aby lidé v závěru života zažívali důstojnost, klid a podporu svých blízkých?

O zkušenostech i naději jsme mluvili u kulatého stolu věnovaného paliativní péči.

Paliativní péče není jen o medicíně, ale především o laskavosti, empatii a důstojném doprovázení člověka až do konce jeho životní cesty. V Sociálních službách Vsetín se snažíme, aby naši klienti a jejich rodiny cítili, že v tom nejsou sami. I proto jsme se ve středu 25. června v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm sešli u prvního kulatého stolu na téma Paliativní péče v praxi.

Společně s kolegy z našich Domovů pro seniory v Rožnově a Valašském Meziříčí, s odborníky z Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, se zástupci Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje a s paní doktorkou Mikolajkovou jsme mapovali, co už dnes dokážeme našim klientům nabídnout, a hledali cesty, jak naši péči ještě lépe propojit.

Umíme toho hodně – a chceme ještě víc

Velmi nás těší, že v našich domovech umíme zajistit kvalitní zdravotní péči i pro klienty v paliativním režimu. V Rožnově například funguje nepřetržitá přítomnost sester, jsme schopni pečovat o klienty s kyslíkovou terapií, nutričními pumpami, a dokonce i o klienty s hrudním drénem. V obou domovech máme za sebou zkušenosti s tím, že rodina může být s blízkým až do konce jeho života přímo u nás – v prostředí, které je jim důvěrně známé.

Zároveň jsme si ale uvědomili, že právě v paliativní péči je klíčová dobrá komunikace mezi všemi, kdo se o klienta starají. Proto jsme si společně nastavili konkrétní postupy, jak lépe předávat informace mezi nemocnicí a domovy, jak plánovat propuštění klienta zpět do našeho zařízení a jak se připravit na krizové situace.

Zkušenosti, které nás inspirují

Velkou inspirací pro nás byla i sdílená dobrá praxe: od rodinných konferencí s klienty a blízkými, přes zavedení Průvodce budoucí péče, až po spolupráci s iniciativou Sanitka přání. Mile nás potěšilo, že i v nemocnici se sestry aktivně zajímají o naše záznamy a přání klientů a že paní doktorka Mikolajková je ochotná navštěvovat klienty i v našich domovech.

Naším společným cílem zůstává, aby péče o člověka na konci života byla důstojná, promyšlená a citlivá – a abychom při tom všichni drželi za jeden provaz.

Poděkování a výhled

Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem zúčastněným za otevřenou a vstřícnou diskusi i za sdílení odbornosti a zkušeností. Zapsali jsme si řadu úkolů a doporučení, které teď budeme postupně zapracovávat do naší každodenní praxe. Setkání jsme zakončili milou exkurzí po Domově seniorů Rožnov, kde mohli hosté nahlédnout do běžného života našich klientů a zázemí pro jejich péči.

A protože spolupráce nekončí u jednoho stolu, už teď se těšíme na další setkání za rok. Věříme, že za tu dobu dokážeme společně udělat zase o něco víc pro lidi, kteří nás v nejtěžších chvílích potřebují.

Ing. Petra Tůmová

PR manažer