Carpe diem

O odvaze mluvit o věcech, na které často nemáme čas

Jak mluvit o přáních člověka v závěru života? Kde jsou hranice autonomie a důstojnosti? A jak zajistit, aby péče odpovídala tomu, co si člověk skutečně přeje?

Právě podobným otázkám se věnovala letošní konference Carpe Diem pořádaná organizací MEDICA Třinec ve dnech 9.–10. června 2026 na Fojtství Oldřichovice. Mezi stovkami účastníků byly také naše kolegyně Lenka Kalužová, centrální koordinátorka paliativní péče, Magdalena Stejskalová, náměstkyně pro kvalitu, a koordinátorky paliativní péče Eva Štěpánková  z DS Jasenka a Kristýna Boráková z DS Karolinka.

Paliativní péče je oblast, které se v Sociálních službách Vsetín dlouhodobě věnujeme. O to cennější je možnost setkávat se s odborníky z různých profesí, sdílet zkušenosti a otevírat témata, která nemají jednoduché odpovědi.

Jedním z nejsilnějších témat konference byla diskuse o eutanazii. Organizátoři už v anotaci programu upozorňovali, že nechtějí nabízet rychlé soudy ani černobílá řešení. Cílem bylo vytvořit prostor pro poctivou, odbornou a lidskou diskusi, ve které zazní argumenty lékařů, etiků i profesionálů doprovázejících nemocné v situacích velké zranitelnosti.

Právě tento přístup zaujal naše kolegyně nejvíce. Debata totiž nebyla vedena jako střet dvou nesmiřitelných táborů, ale jako snaha porozumět složitému tématu ze všech stran.

Silným momentem byl také historický exkurz do období nacistického Německa a Rakouska. Účastníci se mohli seznámit s tím, jak program Aktion T4 vedl k systematickému usmrcování lidí s mentálním postižením, duševním onemocněním a dalších osob, které byly označeny za „nehodné života“. Přestože tato tragická kapitola evropských dějin není totožná s dnešní debatou o dobrovolné eutanazii, pomáhá pochopit, proč je právě v německy mluvících zemích toto téma dodnes mimořádně citlivé.

Pro mnohé účastníky šlo o důležitý aha moment. Ukázal, že současné postoje k eutanazii nejsou utvářeny pouze medicínou, právem nebo etikou, ale také historickou zkušeností. A že pro skutečné porozumění různým názorům je potřeba znát i souvislosti, které se na první pohled nemusí zdát zřejmé.

Zajímavou inspiraci přinesla také prezentace nové příručky Centra paliativní péče zaměřené na spolupráci poskytovatelů sociálních služeb se zdravotnickou záchrannou službou. Publikace reaguje na situace, kdy dochází k náhlému zhoršení zdravotního stavu klienta, a nabízí doporučení, jak efektivně komunikovat mezi sociální službou, zdravotníky, rodinou i samotným klientem.

Cílem není omezovat zdravotní péči, ale zajistit, aby rozhodování v krizových situacích co nejvíce respektovalo přání klienta, jeho aktuální stav a předem domluvený plán péče. Právě spolupráce mezi sociálními službami a zdravotnickou záchrannou službou bývá v těchto okamžicích klíčová.

Pro naše kolegyně bylo zajímavé sledovat, jak blízká je terminologie příručky tomu, jak o paliativní péči mluvíme v Sociálních službách Vsetín. Není to náhoda. Při rozvoji paliativní péče jsme dlouhodobě čerpali ze zkušeností a metodik Centra paliativní péče a řada pojmů i principů, které dnes používáme při plánování péče a komunikaci s klienty a jejich rodinami, vychází právě z tohoto prostředí.

Potěšující proto bylo zjištění, že přístup, který se v odborné komunitě stále více prosazuje jako standard dobré praxe, je v mnoha ohledech v souladu s cestou, kterou jsme se vydali již před několika lety.

Konference Carpe Diem opět ukázala, že kvalitní paliativní péče není pouze otázkou odborných postupů. Stojí také na schopnosti naslouchat, vést citlivé rozhovory a hledat společně odpovědi i na otázky, které nemají jednoduché řešení.

A právě proto má smysl se stále vzdělávat, sdílet zkušenosti a posouvat péči o krok dál. Ne proto, že bychom stáli na začátku cesty. Ale proto, že každé nové setkání, každá inspirace a každý nový pohled nám pomáhají poskytovat ještě lepší podporu lidem, kteří nás potřebují.

Pod valašským sluncem se rodí nová energie

Slunce je součástí našeho příběhu i našeho loga. Provází nás na cestě za důstojným životem lidí, kterým poskytujeme podporu. Nyní nám bude pomáhat také zcela prakticky – jako zdroj čisté energie pro naše služby.

Na několika objektech Sociálních služeb Vsetín právě probíhá instalace fotovoltaických elektráren, které přispějí k energeticky úspornějšímu a ekologičtějšímu provozu našich zařízení. Projekt zahrnuje celkem šest objektů organizace a jeho cílem je využít sílu slunce k výrobě elektrické energie přímo v místě poskytování služeb.

První z plánovaných elektráren již byla dokončena na objektu Chráněného bydlení Rokytnice. V současné době pokračují práce na Domově pro seniory Jasenka a v Chráněném bydlení Rožnov pod Radhoštěm. Postupně budou fotovoltaické panely instalovány také na dalších objektech organizace.

Celkově projekt zahrnuje:

• Domov pro seniory a Domov se zvláštním režimem Valašské Meziříčí,
• Domov pro osoby se zdravotním postižením Valašské Meziříčí,
• Chráněné bydlení Rožnov pod Radhoštěm,
• Domov pro seniory Jasenka,
• Domov pro osoby se zdravotním postižením Zašová,
• Chráněné bydlení Vsetín.

Po dokončení budou mít všechny instalované elektrárny celkový výkon 173,81 kWp. Vyrobená energie pomůže pokrýt část spotřeby jednotlivých zařízení a přispěje ke snížení energetické náročnosti jejich provozu.

Každá ušetřená koruna za energie znamená více prostředků, které mohou být využity tam, kde jsou nejvíce potřeba – ve prospěch klientů a rozvoje služeb. Vedle ekonomického přínosu představuje projekt také krok k odpovědnějšímu přístupu k životnímu prostředí a k využívání obnovitelných zdrojů energie.

Možná si změny na střechách našich budov všimnete jen jako řady tmavých panelů. Pro nás však představují něco víc. Jsou symbolem toho, že i tradiční sociální služby mohou hledat moderní a udržitelná řešení, která pomáhají lidem i místu, kde žijeme.

Pod valašským sluncem tak nevzniká jen energie pro naše budovy. Rodí se energie pro budoucnost našich služeb.

Projekt FVE Sociální služby Vsetín je spolufinancován Evropskou unií ze systému pro obchodování s emisemi prostřednictvím Modernizačního fondu. Cílem projektu je instalace fotovoltaických elektráren na šesti objektech organizace o celkovém instalovaném výkonu 173,81 kWp. Termín realizace projektu je 04/2026–11/2026.

Tato akce je realizována s finanční výpomocí Zlínského kraje.

Bez komunikace nebudou lidé. Bez lidí nebudou služby.

 V uplynulých týdnech jsme měli možnost spolupracovat se studenty předmětu Sociální marketing FMK, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně pod vedením doc. Ing. Pavly Staňkové, Ph.D. A upřímně? To, co studenti během svých prezentací předvedli, bylo nad očekávání inspirativní.

Celkem prezentovalo 13 týmů. Každý z nich měl za úkol vytvořit autentickou minikampaň zaměřenou na mladé lidi a práci v sociálních službách. Téma, které není jednoduché. Téma, které se dotýká budoucnosti péče o seniory, lidí s hendikepem i celého systému sociálních služeb.

Často máme tendenci vnímat marketing v sociálních službách jako něco „navíc“. Jako něco méně důležitého než samotná péče. Jenže realita je jiná.

Ano — kvalita služby je vždy na prvním místě. Ale pokud o nás mladí lidé neuslyší, pokud nebudeme umět vysvětlit smysl této práce, pokud nedokážeme ukázat její lidskost, autenticitu a hodnotu… kdo bude v sociálních službách pracovat za deset let?

A právě studenti ukázali, že nad tímto tématem umí přemýšlet neuvěřitelně citlivě, kreativně a zároveň prakticky.

Nevytvářeli jen „hezké kampaně“. Přemýšleli nad:

• skutečnými obavami mladých lidí,
• jejich motivací,
• jazykem, kterému rozumí,
• kanály, kde se opravdu pohybují,
• tím, co člověka zastaví v nekonečném scrollování,
• ale i nad tím, jak by šlo kampaně reálně měřit a uvést do praxe.

Některé týmy vytvořily vlastní microsite, jiné natočily reels nebo navrhly guerilla marketingové aktivity. Jeden tým vytvořil vlastního maskota. Někteří studenti dokonce navštívili domov pro seniory, aby „nasáli atmosféru“ a pochopili realitu práce zblízka. Další přišli s detailním harmonogramem, rozpočtem i KPI.

A víte, co bylo možná nejhezčí?

Že z těch prezentací bylo cítit, že jim to nebylo jedno.

Museli jsme vybrat tři vítězné týmy. Ale upřímně — pro mě byli vítězové všichni.

Protože každý z nich ukázal něco, co sociální služby dnes potřebují možná stejně jako finance nebo nové budovy:
novou energii, nové přemýšlení a odvahu komunikovat jinak.

Moc děkujeme všem studentům za jejich čas, kreativitu a nasazení. Velké poděkování patří také za důvěru, podporu a skvělé vedení studentů.

A já už teď vím, že některé nápady rozhodně nezůstanou jen ve školních prezentacích 😊

Mnohokrát děkujeme,

za Sociální služby Vsetín, p.o. Peťa Tůmová, PR

Poslední věci člověka

Když se o odcházení mluví otevřeně.

Ještě jednou vystoupit na Lysou horu. To bylo poslední velké přání paní Věrky. Na besedě o paliativní péči ve Vsetíně zazněl její příběh – a také to, že se díky pomoci lidí kolem ní podařilo toto přání splnit.

Právě podobné příběhy připomínají, že i závěr života může být naplněný blízkostí, důstojností a někdy i splněnými přáními.

Ve společenském sále Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně se proto v úterý 10. března sešly desítky lidí na besedě „Poslední věci člověka – co potřebujeme vědět o odcházení“, která byla součástí projektu Paliativa Vsetín.

Hlavním hostem večera byla Andrea Radomská, zdravotní sestra, sociální pracovnice a poradkyně pro pozůstalé z Ostravy, která už téměř třicet let doprovází lidi na konci života.

„Smrt patří k životu. Dříve lidé umírali přirozeně doma mezi svými blízkými a nebáli jsme se o odcházení mluvit. Dnes se tomuto tématu často vyhýbáme, a přitom otevřený rozhovor může přinést velkou úlevu,“ zaznělo během setkání.

Beseda nabídla nejen lidské příběhy, ale také praktické informace o možnostech paliativní péče – například o mobilních hospicích, domácí péči nebo podpoře pro rodiny v období nemoci i po ztrátě blízkého.

Proč je pro nás paliativní péče důležitá

Do projektu Paliativa Vsetín jsme se zapojili také my v Sociálních službách Vsetín. Důvod je jednoduchý: většina lidí, kteří přicházejí do domova pro seniory, je ve věku nebo zdravotní situaci, kdy je důležité přemýšlet nejen o léčbě, ale také o kvalitě života, úlevě od bolesti a důstojném doprovázení.

Proto u nás není paliativní péče až „poslední službou“.
Naopak – paliativní přístup je přirozenou součástí péče o každého klienta od chvíle, kdy k nám přichází.

Známý člověk, jeho životní příběh, jeho hodnoty a přání – to vše je pro nás důležité při plánování péče. Naším cílem je, aby se klienti cítili bezpečně, aby netrpěli bolestí a aby měli kolem sebe své blízké i ve chvílích, kdy se jejich zdravotní stav zhoršuje.

Koordinátorky paliativní péče v každém domově

Abychom dokázali tuto péči dobře rozvíjet, máme v každém domově pro seniory koordinátorku paliativní péče, která pomáhá týmům pracovníků i rodinám klientů orientovat se v náročných situacích.

Od loňského roku tuto oblast navíc zastřešuje centrální koordinátorka paliativní péče Lenka Kalužová, která podporuje jednotlivé týmy, propojuje spolupráci s odborníky a pomáhá rozvíjet paliativní přístup napříč našimi službami.

Díky tomu můžeme klientům i jejich rodinám nabídnout nejen odbornou zdravotní a sociální péči, ale také podporu v těžkých životních chvílích.

Mluvit o konci života má smysl

Jedním z hlavních poselství besedy bylo, že o závěru života má smysl mluvit včas.

Otevřený rozhovor může lidem pomoci ujasnit si, co je pro ně v životě důležité, čeho se obávají a jak by si přáli prožít poslední období svého života.

Právě proto projekt Paliativa Vsetín organizuje nejen besedy pro veřejnost, ale také vzdělávání pro zdravotníky a postupně přináší přednášky i do mateřských, základních a středních škol.

Cílem je jednoduchá věc:
aby lidé věděli, že v těžkých chvílích existuje pomoc – a že na konci života nemusí zůstat sami.

Kde najít více informací

Pokud vás téma paliativní péče zajímá nebo hledáte podporu pro sebe či své blízké, můžete se podívat na tyto stránky:

• https://paliativavsetin.cz

• https://www.umirani.cz

• https://www.cestadomu.cz

• https://www.mojesmrt.cz

Na těchto portálech najdete praktické informace o doprovázení blízkých, o možnostech paliativní péče i o tom, jak otevřít rozhovor o přáních pro závěr života.

Hostýn jako poslední velké přání

🌻 Když se člověk může vrátit na místo, které miloval celý život

Některá přání nejsou velká.
A přesto mají sílu obejmout celý život.

Paní Závadová (*1934) je u nás v domově pro seniory v Rožnově od ledna 2023. Drobná žena s klidným hlasem a hlubokou vírou. Když se zmíní o Svatém Hostýně, její oči se rozzáří.

„Já jsem tam chodila od mala,“ říká vždycky tiše.    
A v té větě je celé její dětství, mládí, rodina i víra.

Když už nejde o vyléčení, ale o kvalitu času

Zdravotní stav paní Závadové se postupně zhoršil. Dnes je imobilní a závislá na pomoci druhých. Je zařazena do paliativní péče.

Co to znamená v praxi?

Neznamená to vzdání se.
Neznamená to konec péče.

Znamená to, že už se nesoustředíme na léčbu nemoci, ale na to, aby paní Závadovou nic nebolelo. Aby měla klid. Aby mohla být se svými blízkými. Aby každý den – i ten poslední – měl smysl.

A někdy má smysl právě návrat.

„Mami, pojedeme.“

Se synem jsme si sedli a mluvili o přáních. O tom, co by jeho mamince udělalo radost.

Odpověď byla jasná: Hostýn.

Naposledy tam byla asi před dvěma lety. Od té doby jí to zdravotní stav nedovolil. Ale vzpomínky zůstaly silné. A touha také.

A tak jsme začali hledat cestu, jak to udělat možné.

S pomocí organizace Naděje na kolech, která zajišťuje převoz imobilních klientů, jsme naplánovali výlet. Nebyl to „jen výjezd“. Byl to návrat na místo, které člověk nosí celý život v srdci.

Ticho, které má váhu

Na Svatém Hostýně jsme navštívili baziliku. Náš kaplan, pan Michut, předem domluvil s místním farářem udělení svátosti pomazání nemocných.

Tichý okamžik.
Držení za ruku.
Slzy, které není třeba skrývat.

Poté jsme společně strávili čas na mši.

Paní Závadová byla klidná. Usmívala se. Syn ji držel za ruku.

Možná by někdo řekl: „Je to jen výlet.“

Ale nebyl to jen výlet.

Bylo to poděkování za život.
Bylo to rozloučení s místem, které ji formovalo.
Byl to návrat domů.

Paliativní péče je o příběhu člověka

Paliativní péče není jen o lécích a tlumení bolesti.

Je o tom, že člověka vidíme celého.
Jeho víru.
Jeho vzpomínky.
Jeho hodnoty.
Jeho rodinu.

Někdy to znamená upravit polohu na lůžku.
Někdy jen sedět a mlčet.
A někdy vyjet na Hostýn.

Každý takový den nám připomíná, že péče není jen práce. Je to vztah. Je to přítomnost. Je to odvaha být blízko i tehdy, kdy život křehne.

A právě v těch chvílích člověk ví, že to, co dělá, má smysl.

🌻
(Rodina paní Závadové souhlasila se zveřejněním příběhu i fotografií.)

Rautové snídaně jako součást života našich domovů

Rautové snídaně jako součást života našich domovů

Rautové snídaně nejsou v našich službách novinkou posledních týdnů. Naopak – od loňského roku se postupně staly pevnou součástí života v pobytových službách Sociálních služeb Vsetín. Dnes už je vnímáme jako přirozený prvek kultury péče, který propojuje výživu, volbu a společný zážitek.

Z původní myšlenky vyzkoušet jiný způsob podávání snídaně se postupně vyvinul model, který se osvědčil napříč zařízeními. Rautové snídaně se konají vždy první středu v měsíci a zapojují se do nich už téměř všechna naše zařízení pro seniory.

Zapojily se všechny domovy pro seniory

Rautové snídaně dnes pravidelně probíhají v Domovech pro seniory ve Valašském Meziříčí, na Jasence ve Vsetíně, v Rožnově pod Radhoštěm a také v Karolince. V Liptále, který je novým domovem, se tento způsob stravování postupně ladí spolu se zaměstnanci – plné zapojení zde plánujeme od června, až se stabilizují provozní procesy a tým.

Zkušenosti ze všech domovů jsou podobné: klienti oceňují možnost výběru, pestrost nabídky i příjemnou atmosféru společné snídaně. Každý si může vzít to, na co má chuť, a v takovém množství, které mu vyhovuje.

Nejen pro seniory – zapojily se i další služby

Postupně se do rautových snídaní zapojily také další pobytové služby. Domov se zvláštním režimem Pržno i domovy pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) potvrdily, že tento model funguje i u klientů s jinými potřebami.

I zde se ukazuje, že možnost volby, vizuální podněty a klidné tempo snídaně podporují chuť k jídlu a pozitivně ovlivňují celkovou atmosféru rána.

Co se potvrdilo v praxi

Napříč službami zaznívá podobná zpětná vazba:

• klienti často snědí více než při běžném servírování,

• ráno je klidnější a méně „institucionální“,

• u stolů vzniká přirozený sociální kontakt,

• personál má okamžitou zpětnou vazbu na to, co klientům chutná.

Ano, rautová snídaně znamená vyšší nároky na přípravu a spolupráci kuchyně a pečujících týmů. Zkušenost posledního roku ale jasně ukazuje, že přínosy tuto náročnost vyvažují. Právě díky nasazení zaměstnanců se z rautových snídaní stal funkční a oblíbený prvek každodenního života v domovech.

Malá změna, která dává smysl

Rautové snídaně nejsou o „luxusu“. Jsou o respektu k individuálním potřebám, o podpoře chuti k jídlu a o důstojném začátku dne. To, že se z nich během jednoho roku stala pravidelná a očekávaná událost, bereme jako potvrzení, že jdeme správným směrem.

Děkujeme všem zaměstnancům napříč službami, kteří se na jejich přípravě podílejí – bez jejich práce by se z myšlenky nikdy nestala každodenní realita.

Dobrovolnictví, které dává smysl: studenti programu DofE mezi seniory

Dobrovolnictví, které dává smysl: studenti programu DofE mezi seniory

Jedno zimní dopoledne se v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm potkaly generace. Díky spolupráci s Dobrovolnickým centrem ADRA k nám dorazilo 11 studentů a dvě vyučující Střední školy informatiky, elektrotechniky a řemesel z Rožnova, aby společně se seniorkami vyrazili na procházku městem.

Cesta vedla místy po zledovatělých chodnících, ale o to víc bylo vidět, jak přirozeně si mladí lidé se seniorkami pomáhají. Podaná ruka, klidné tempo, společný smích i rozhovory – drobnosti, které dělají velký rozdíl.

Cílem procházky byla návštěva místní čokoládovny DON COCO, kde na všechny čekalo milé přivítání a horká čokoláda, kakao, káva či punč. Občerstvení bylo darováno seniorkám i studentům, za což patří velké a srdečné poděkování. Stejně tak děkujeme paní učitelce Vašákové, která tuto krásnou zastávku domluvila.

Studenti se do procházky zapojili v rámci programu DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award). Jde o mezinárodní program pro mladé lidi, který podporuje jejich osobní rozvoj, samostatnost a odpovědnost. Účastníci si postupně plní cíle ve čtyřech oblastech – pohyb, dovednosti, dobrovolnictví a týmová spolupráce.

Právě dobrovolnictví je jednou z klíčových součástí programu. Mladí lidé se díky němu učí vnímat potřeby druhých, komunikovat napříč generacemi a získávají zkušenosti, které se nedají naučit z učebnic. Setkávání se seniory jim přináší nejen nový pohled na stáří a životní příběhy, ale také větší empatii, trpělivost a sebedůvěru.

Zkušenosti z programu DofE si studenti často odnášejí i do dalšího života – hodí se jim při studiu, v budoucím zaměstnání i v běžných mezilidských vztazích. O to větší radost máme, že součástí jejich cesty může být právě smysluplný čas strávený se seniory.

Domů jsme se vraceli s pocitem vděčnosti a radosti. Taková setkání připomínají, že laskavost, čas a obyčejná lidská blízkost mají obrovskou hodnotu – a to v každém věku.

Jak se mohou do programu DofE zapojit školy a studenti?

Program DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award) je určený pro mladé lidi ve věku přibližně od 13 do 24 let. Zapojit se mohou jednotliví studenti, ale velmi často do programu vstupují celé základní a střední školy, které pak své žáky v průběhu programu podporují.

Školy:

• mohou se stát tzv. DofE centrem

• mají jednoho nebo více pedagogů, kteří studenty provází a pomáhají jim plánovat aktivity

• propojují žáky s místními organizacemi, kde mohou dobrovolničit (např. domovy pro seniory, neziskové organizace, dobrovolnická centra)

Jednotliví studenti:

• si sami volí, v čem se chtějí rozvíjet – podle svých zájmů a možností

• dobrovolnictví je jednou z povinných částí programu a může mít mnoho podob

• mohou pomáhat pravidelně a dlouhodobě, ale i v menších konkrétních aktivitách, jako byla například společná procházka se seniory

Program má několik úrovní (bronzovou, stříbrnou a zlatou), které se liší délkou trvání a náročností, vždy ale klade důraz na to, aby si mladí lidé nastavili reálné cíle a postupně na nich pracovali.

Pro nás v sociálních službách má DofE velký smysl – přináší k seniorům mladé lidi, kteří chtějí pomáhat, a zároveň dává studentům zkušenost, která je učí respektu, empatii a zodpovědnosti. Je to propojení, ze kterého těží obě strany.

Chcete se zapojit i vy?

Do programu DofE se mohou zapojit školy i jednotliví studenti ve věku přibližně od 13 do 24 let. Pokud je škola do programu zapojená, studenti ho mohou plnit přímo v rámci školy. Pokud ne, mohou se mladí lidé zapojit i samostatně nebo prostřednictvím jiného DofE centra v okolí.

Veškeré přehledné informace o programu, možnostech zapojení i kontaktech najdou zájemci na oficiálních stránkách
👉 www.dofe.cz

Studenti zde najdou sekci „Začni s DofE“, kde se dozví, jak začít a kde se mohou zapojit:
👉 www.dofe.cz/zacni-s-dofe

Školy zde naopak najdou informace o tom, jak se stát DofE centrem a nabídnout program svým žákům.

Pokud by některá škola nebo studenti hledali smysluplné dobrovolnické aktivity, spolupráce se sociálními službami může být jednou z krásných cest – přínosnou pro mladé lidi i pro seniory.

Transformace péče v DZR Pržno: partnerství s klienty inspiruje i kolegy na Ukrajině

Domov se zvláštním režimem Pržno v posledních letech prochází výraznou proměnou, která přináší modernější a lidštější péči. Tradiční ústavní přístup jsme nahradili partnerským jednáním s klienty, využíváme metodu CARe zaměřenou na zotavení a posilujeme skupinovou práci a komunitní život v zařízení. Tyto změny dávají našim klientům – lidem s chronickým duševním onemocněním v důsledku závislosti na alkoholu – novou šanci na plnohodnotnější život. Úspěchy této transformace nezůstaly bez povšimnutí ani v zahraničí a staly se inspirací pro kolegy až na Ukrajině.

Nový přístup: partnerství a zotavení místo pasivity

V DZR Pržno klademe důraz na to, aby se klient cítil jako rovnocenný partner. Znamená to, že s ním plánujeme péči společně – nasloucháme jeho přáním, potřebám a cílům. Personál již nevystupuje jako autorita, která vše rozhoduje, ale jako průvodce a podpora. Klient má možnost spolurozhodovat o svém programu a zapojuje se aktivně do řešení svých problémů. Tento partnerský přístup posiluje sebevědomí lidí v péči a motivuje je převzít odpovědnost za svůj život.

Důležitou roli hraje metoda CARe, což je komplexní přístup psychosociální rehabilitace zaměřený na zotavení. Pomáhá klientům uvědomit si jejich vlastní přání a cíle a najít cestu, jak jich dosáhnout. Společně s klientem si například vytváříme plán, kde si stanoví, v čem by se chtěl zlepšit – ať už jde o znovu navázání vztahů s rodinou, nalezení smysluplné činnosti, nebo třeba nácvik praktických dovedností pro samostatnější život. Pracovníci klientům nediktují, co mají dělat, ale podporují je na jejich cestě, dodávají jim důvěru, že to zvládnou. Klient tak není pasivním příjemcem péče, ale aktivním spolutvůrcem svého vlastního zotavení.

Skupinová práce a komunitní život v Domově

Dalším pilířem naší transformace je skupinová práce. S klienty se pravidelně setkáváme na vztahových komunitách a A-skupinách. Klienti jsou zde vedeni k hledání řešení a k projevení vlastního názoru, prevenci a řešení konfliktů v souvislosti s pitím alkoholu. Skupinová práce je jedním z nástrojů, jak klienty podporovat v rozhodování a jak je podpořit v procesu zvyšování kompetencí v oblastech sociálního začleňování, zvyšování jejich soběstačnosti a samostatnosti díky dodržování abstinence.

Při vzájemném setkávání se mohou povzbuzovat a sdílet své zkušenosti. V bezpečné atmosféře skupiny zjišťují, že na své potíže nejsou sami, učí se od sebe navzájem a společně hledají řešení různých životních situací. Například při skupinových setkáních si klienti povídají o tom, co je trápí nebo naopak těší, plánují společné volnočasové aktivity nebo se účastní terapeutických dílen. Tato vzájemná podpora posiluje pocit sounáležitosti a dodává všem odvahu pokračovat v pozitivních změnách.

Usilujeme také o to, aby naše zařízení fungovalo co nejvíce jako terapeutická komunita. To znamená, že se snažíme vytvářet prostředí rodinného typu, kde se všichni – klienti i pracovníci – podílejí na chodu a pravidlech společného života. Klienti mají možnost zapojit se do rozhodování o denním režimu nebo činnostech v domově a přebírají odpovědnost v drobných úkolech podle svých schopností (například péče o domácnost, vaření v kuchyňce, údržba zahrady apod.). Takový komunitní přístup posiluje u klientů pocit důležitosti, samostatnosti a vzájemné důvěry. Domov už není jen místem, kde se poskytují služby, ale stává se skutečnou komunitou, kde každý člen má svou roli a hodnotu.

Sdílení inspirace s ukrajinskými kolegy

O naše zkušenosti s proměnou péče projevil zájem i zahraniční partner. Z podnětu Mgr. Pavla Říčana z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví jsme uspořádali online setkání s pracovníky zařízení z Chmelnycké oblasti na Ukrajině. Během tohoto virtuálního setkání jsme mohli sdílet naše postupy a poznatky – od zavádění partnerského přístupu až po každodenní fungování terapeutické komunity. Ukrajinští kolegové bedlivě naslouchali a ptali se na detaily, protože podobná transformace péče je zajímá i v jejich podmínkách.

Zástupci ukrajinského zařízení byli našimi výsledky nadšeni. Velmi je inspirovalo, jakých pozitivních změn lze dosáhnout, když se klient staví do centra dění jako partner a když se vytvoří podporující komunita. Ocenili zejména praktické příklady skupinové práce a to, jak metoda CARe v našem domově funguje v praxi. Setkání tak nebylo jednostranné – i my jsme cítili uznání a povzbuzení, že naše úsilí má smysl a může pomoci i jinde.

Na závěr setkání jsme vyjádřili plnou podporu ukrajinským kolegům v jejich práci. Obdivujeme jejich odhodlání zlepšovat péči o duševní zdraví navzdory obtížným podmínkám, kterým v současnosti čelí. Věříme, že díky vzájemnému sdílení zkušeností a spolupráci dokážeme společně pomoci lidem s duševním onemocněním – u nás, na Ukrajině i kdekoli jinde. Držíme palce našim ukrajinským partnerům a jsme připraveni je dál podporovat na jejich cestě k moderní a humánní péči.

Když se potkáme jako sousedé

Když se potkáme jako sousedé – proč je normální mít otázky i obavy a proč stojí za to je společně otevírat

Soužití v jednom domě nebo ulici bývá krásné i náročné zároveň. Všichni to známe – nový soused, nová rodina, nový podnájemník. Najednou se v našem okolí objeví někdo „jiný“ a my nevíme, co očekávat. Tak saháme po tom nejpřirozenějším, co máme: po otázkách. A někdy bohužel i po obavách.

Nedávno jsme zažili přesně takovou situaci. Do jednoho z bytových domů na Vsetínsku se stěhovali naši klienti z Chráněného bydlení. Abychom předešli nedorozuměním a přispěli k dobrému startu společného soužití, uspořádali jsme setkání se sousedy. Pro nás to byla příležitost mluvit otevřeně, bez předsudků, ale i bez ostychu.

A bylo to velmi lidské.

Sousedé se ptali na to, co je přirozené                                                      

– kdo naši klienti jsou,
– jak funguje služba,
– jak často budou v domě naši pracovníci,
– jak řešíme náročné situace,
– co mohou očekávat v běžném provozu.

Některé dotazy byly věcné, jiné opatrné, někdy zazněla i pochybnost nebo obava. To je v pořádku. Ne každý má zkušenost s lidmi s mentálním znevýhodněním a v neznámých věcech jsme všichni trochu opatrní.

Během setkání ale přišlo i mnoho „aha momentů“

Sousedé sdíleli své vlastní zkušenosti z rodiny, otevřeně mluvili o předsudcích, které si uvědomují, i o tom, že žít vedle někoho „jiného“ může být nová situace.
A zároveň se objevily momenty pochopení, vstřícnosti a dokonce i podpory – třeba od jednoho ze sousedů, který řekl větu, kterou si budeme pamatovat dlouho:

„Chráněné bydlení je v našem domě ta nejmenší starost.“

Naším úkolem je být profesionálními sousedy

Naši pracovníci jsou v bytech pravidelně, mají zkušenost se zvládáním náročných situací a jsou kdykoli dostupní, pokud by se u sousedů objevila otázka nebo nejistota. To je vlastně velká výhoda: kde jinde máte vedle sebe profesionály, na které se můžete kdykoli obrátit?

A hlavně – naši klienti jsou lidé jako kdokoli jiný. Mají své radosti, rutiny, slabé dny, oblíbenou hudbu, potřebu samostatnosti i touhu být mezi lidmi.

Nikdy nevíme, koho máme za souseda

Ať už jde o rodinu s malými dětmi, o seniora, který rád poslouchá rádio nahlas, nebo o někoho, kdo potřebuje podporu v každodenním životě – společné bydlení je vždycky o toleranci, komunikaci a respektu.

Toto setkání nám znovu připomnělo, proč transformace sociálních služeb dává smysl. Lidé s postižením mají stejná práva jako kdokoli z nás. A možnost žít v běžném bytě mezi lidmi není odměna ani výjimka – je to základní lidské právo.

A když se díváme na to, jak společně vznikají nová sousedství, vidíme, že většinu strachů dokáže rozpustit jediné: když se potkáme a mluvíme spolu.