Author: Ondřej Kudělka

Transformace péče v DZR Pržno: partnerství s klienty inspiruje i kolegy na Ukrajině

Domov se zvláštním režimem Pržno v posledních letech prochází výraznou proměnou, která přináší modernější a lidštější péči. Tradiční ústavní přístup jsme nahradili partnerským jednáním s klienty, využíváme metodu CARe zaměřenou na zotavení a posilujeme skupinovou práci a komunitní život v zařízení. Tyto změny dávají našim klientům – lidem s chronickým duševním onemocněním v důsledku závislosti na alkoholu – novou šanci na plnohodnotnější život. Úspěchy této transformace nezůstaly bez povšimnutí ani v zahraničí a staly se inspirací pro kolegy až na Ukrajině.

Nový přístup: partnerství a zotavení místo pasivity

V DZR Pržno klademe důraz na to, aby se klient cítil jako rovnocenný partner. Znamená to, že s ním plánujeme péči společně – nasloucháme jeho přáním, potřebám a cílům. Personál již nevystupuje jako autorita, která vše rozhoduje, ale jako průvodce a podpora. Klient má možnost spolurozhodovat o svém programu a zapojuje se aktivně do řešení svých problémů. Tento partnerský přístup posiluje sebevědomí lidí v péči a motivuje je převzít odpovědnost za svůj život.

Důležitou roli hraje metoda CARe, což je komplexní přístup psychosociální rehabilitace zaměřený na zotavení. Pomáhá klientům uvědomit si jejich vlastní přání a cíle a najít cestu, jak jich dosáhnout. Společně s klientem si například vytváříme plán, kde si stanoví, v čem by se chtěl zlepšit – ať už jde o znovu navázání vztahů s rodinou, nalezení smysluplné činnosti, nebo třeba nácvik praktických dovedností pro samostatnější život. Pracovníci klientům nediktují, co mají dělat, ale podporují je na jejich cestě, dodávají jim důvěru, že to zvládnou. Klient tak není pasivním příjemcem péče, ale aktivním spolutvůrcem svého vlastního zotavení.

Skupinová práce a komunitní život v Domově

Dalším pilířem naší transformace je skupinová práce. S klienty se pravidelně setkáváme na vztahových komunitách a A-skupinách. Klienti jsou zde vedeni k hledání řešení a k projevení vlastního názoru, prevenci a řešení konfliktů v souvislosti s pitím alkoholu. Skupinová práce je jedním z nástrojů, jak klienty podporovat v rozhodování a jak je podpořit v procesu zvyšování kompetencí v oblastech sociálního začleňování, zvyšování jejich soběstačnosti a samostatnosti díky dodržování abstinence.

Při vzájemném setkávání se mohou povzbuzovat a sdílet své zkušenosti. V bezpečné atmosféře skupiny zjišťují, že na své potíže nejsou sami, učí se od sebe navzájem a společně hledají řešení různých životních situací. Například při skupinových setkáních si klienti povídají o tom, co je trápí nebo naopak těší, plánují společné volnočasové aktivity nebo se účastní terapeutických dílen. Tato vzájemná podpora posiluje pocit sounáležitosti a dodává všem odvahu pokračovat v pozitivních změnách.

Usilujeme také o to, aby naše zařízení fungovalo co nejvíce jako terapeutická komunita. To znamená, že se snažíme vytvářet prostředí rodinného typu, kde se všichni – klienti i pracovníci – podílejí na chodu a pravidlech společného života. Klienti mají možnost zapojit se do rozhodování o denním režimu nebo činnostech v domově a přebírají odpovědnost v drobných úkolech podle svých schopností (například péče o domácnost, vaření v kuchyňce, údržba zahrady apod.). Takový komunitní přístup posiluje u klientů pocit důležitosti, samostatnosti a vzájemné důvěry. Domov už není jen místem, kde se poskytují služby, ale stává se skutečnou komunitou, kde každý člen má svou roli a hodnotu.

Sdílení inspirace s ukrajinskými kolegy

O naše zkušenosti s proměnou péče projevil zájem i zahraniční partner. Z podnětu Mgr. Pavla Říčana z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví jsme uspořádali online setkání s pracovníky zařízení z Chmelnycké oblasti na Ukrajině. Během tohoto virtuálního setkání jsme mohli sdílet naše postupy a poznatky – od zavádění partnerského přístupu až po každodenní fungování terapeutické komunity. Ukrajinští kolegové bedlivě naslouchali a ptali se na detaily, protože podobná transformace péče je zajímá i v jejich podmínkách.

Zástupci ukrajinského zařízení byli našimi výsledky nadšeni. Velmi je inspirovalo, jakých pozitivních změn lze dosáhnout, když se klient staví do centra dění jako partner a když se vytvoří podporující komunita. Ocenili zejména praktické příklady skupinové práce a to, jak metoda CARe v našem domově funguje v praxi. Setkání tak nebylo jednostranné – i my jsme cítili uznání a povzbuzení, že naše úsilí má smysl a může pomoci i jinde.

Na závěr setkání jsme vyjádřili plnou podporu ukrajinským kolegům v jejich práci. Obdivujeme jejich odhodlání zlepšovat péči o duševní zdraví navzdory obtížným podmínkám, kterým v současnosti čelí. Věříme, že díky vzájemnému sdílení zkušeností a spolupráci dokážeme společně pomoci lidem s duševním onemocněním – u nás, na Ukrajině i kdekoli jinde. Držíme palce našim ukrajinským partnerům a jsme připraveni je dál podporovat na jejich cestě k moderní a humánní péči.

Když se potkáme jako sousedé

Když se potkáme jako sousedé – proč je normální mít otázky i obavy a proč stojí za to je společně otevírat

Soužití v jednom domě nebo ulici bývá krásné i náročné zároveň. Všichni to známe – nový soused, nová rodina, nový podnájemník. Najednou se v našem okolí objeví někdo „jiný“ a my nevíme, co očekávat. Tak saháme po tom nejpřirozenějším, co máme: po otázkách. A někdy bohužel i po obavách.

Nedávno jsme zažili přesně takovou situaci. Do jednoho z bytových domů na Vsetínsku se stěhovali naši klienti z Chráněného bydlení. Abychom předešli nedorozuměním a přispěli k dobrému startu společného soužití, uspořádali jsme setkání se sousedy. Pro nás to byla příležitost mluvit otevřeně, bez předsudků, ale i bez ostychu.

A bylo to velmi lidské.

Sousedé se ptali na to, co je přirozené                                                      

– kdo naši klienti jsou,
– jak funguje služba,
– jak často budou v domě naši pracovníci,
– jak řešíme náročné situace,
– co mohou očekávat v běžném provozu.

Některé dotazy byly věcné, jiné opatrné, někdy zazněla i pochybnost nebo obava. To je v pořádku. Ne každý má zkušenost s lidmi s mentálním znevýhodněním a v neznámých věcech jsme všichni trochu opatrní.

Během setkání ale přišlo i mnoho „aha momentů“

Sousedé sdíleli své vlastní zkušenosti z rodiny, otevřeně mluvili o předsudcích, které si uvědomují, i o tom, že žít vedle někoho „jiného“ může být nová situace.
A zároveň se objevily momenty pochopení, vstřícnosti a dokonce i podpory – třeba od jednoho ze sousedů, který řekl větu, kterou si budeme pamatovat dlouho:

„Chráněné bydlení je v našem domě ta nejmenší starost.“

Naším úkolem je být profesionálními sousedy

Naši pracovníci jsou v bytech pravidelně, mají zkušenost se zvládáním náročných situací a jsou kdykoli dostupní, pokud by se u sousedů objevila otázka nebo nejistota. To je vlastně velká výhoda: kde jinde máte vedle sebe profesionály, na které se můžete kdykoli obrátit?

A hlavně – naši klienti jsou lidé jako kdokoli jiný. Mají své radosti, rutiny, slabé dny, oblíbenou hudbu, potřebu samostatnosti i touhu být mezi lidmi.

Nikdy nevíme, koho máme za souseda

Ať už jde o rodinu s malými dětmi, o seniora, který rád poslouchá rádio nahlas, nebo o někoho, kdo potřebuje podporu v každodenním životě – společné bydlení je vždycky o toleranci, komunikaci a respektu.

Toto setkání nám znovu připomnělo, proč transformace sociálních služeb dává smysl. Lidé s postižením mají stejná práva jako kdokoli z nás. A možnost žít v běžném bytě mezi lidmi není odměna ani výjimka – je to základní lidské právo.

A když se díváme na to, jak společně vznikají nová sousedství, vidíme, že většinu strachů dokáže rozpustit jediné: když se potkáme a mluvíme spolu.